pondělí 18. července 2011

Bydlíme spolu


 V 6 večer vyjíždíme 14 trainees do Semerangu, na nádraží jsme velká atrakce, lidi si na nás ukazujou a smějou se. Oproti Peru se tady cítím hrozně bezpečně, všichni mi přijdou přátelští a jsou schopni pomoct. Autobus je na moje nohy hrozně malý a tak trpim do 4 do rána, než přijedeme do Semerangu.  Cestou se stavíme v restauraci, kterou máme v ceně jízdenky (opět rýže). Jelikož se do Semerangu dostaneme už ve 4 ráno, tak naše rodiny nejsou ještě připravený, jedeme do AIESEC domu a tam jdeme spát.

Vzbudí nás po 12, že jedeme na oběd. Naše rodiny pořád nejsou ready ale Dády rodina se pro ni prý staví na obědě. Jedeme do místní restaurace, kde si dáme rýži. Poprvé jíme rukama a moc to neumíme. Může se jíst pouze pravou rukou, ale používat všechny prsty, takže s tím máme problémy. Na oběd se pro Dádu staví Dimas (AISEC alumni a její rodina) a jedeme s ním vyměnit prachy. Jsme milionáři dostali jsme 2,75 milionů (něco přes 5000 Kč), nakoupili toaletní papír (ten tu nepoužívají, mají na záchodě hadici, kterou se mejouJ) a jeli domu k Dimasovi. Moje rodina mě měla vyzvednout až v 9 večer v AIESEC domě, takže jsme u Dimase 4 hodiny čekali, koukali na televizi a navečeřeli se. V 9 jedeme pro kufry do AIESEC domu a taky potkat svoji rodinu, ale jelikož ještě pořád není ready, rozhodne se, že budu bydlet taky u Dimase s ním pokoji.

Žádné komentáře:

Okomentovat