Přesto, že byla sobota, měli jsme dost napilno. 2 roadshow v jeden den! Na první přišlo 425 studentů! To byl mazec, skupinky po 50 dětech se moc zvládnout nedali a ne všichni měli překladatele, takže byl i problém jazykově. I když jsme dorazili všichni do druhé školy o hodinu později, nebyl to problém a vše hladce proběhlo. Dětí bylo jen 30, ale úžasné. Nejchytřejší ze všech škol! Všichni mluvili plynule anglicky a nebály se zeptat na cokoli o HIV či SEXu.
Pak jsme se přesunuli na oběd ( nudličkýýý, už nám rýže leze krkem lehce). První restaurace, kde měli uvedeno, že se dá platit kartou VIZA. Jenže nakonec jim to mašina při placení odmítla. Je to tu trošku problém všichni trainees mají VIZU a jsou zvyklí platit kartou a bohužel i letenky dělají problémy. Vyšli jsme z restaurace a hustě pršelo ( v tuto dobu to tu není obvyklé, období dešťů je od listopadu do dubna). Nebylo to ideální, bo jsme mířili na přehlídku místní kultury. 3 hodinový průvod složený z 36 různých vystoupení procházel ulicí Pahlawan, kde se představil vždy nejprve vládě a poté čekajícím lidem. Trošku jsme zmokli, ale stálo to za to!
Byli jsme tam snad jediní turisti, takže jsme chvílemi byli i my atrakci a fotili se s různými lidmi. Když už nás bolely nožičky, šli jsme si projit stezkou kamínků, která má být léčivá a do místního parku. V parku byla umístěna socha matky s 2 dětmi, což symbolizuje doporučenou velikost rodiny pro místní občany.
Večer jsme dostali nabídku podívat se na Indonéskou svatbu. Samozřejmě, že jsme šli! V Indonésii se na obřad zve pouze úzká rodina a na „oslavný obřad“ všichni známí. Ženich byl místní doktor, takže akce to byla veliká (500 lidí i více). Vše probíhalo v luxusním hotelu, kde nás přivítali obrazy z profesionálníc
h fotek ženicha a nevěsty, dostali jsme deníček s jejich fotkou a zařadili se ho obrovské řady. Řady gratulantů. Na pódiu stáli novomanželé a po stranách jejich rodiče. Každý, kdo přišel, jim poblahopřál a přesunul se do sálu s jídlem. Chudáci tam stáli celý večer (prý až 5 hodin) a to bez jídla. Místo na sezení měli jen VIP hosté, ostatní na stojáka. V celém hotelu bylo asi 20 stánků z různých druhů jídel a sladkostí. Hosté se cpali a okolo běželi na plazmách fotky novomanželů, záznam z oficiálního obřadu a živý záznam přijímání gratulací. Venku stály obrovské cedule, což byly ve skutečnosti gratulace od těch, co se nemohli dostavit (nechyběla také vláda, rada lékárníků a další význam
né osobnosti města). Vše bylo laděno do tyrkysové a vypadalo ohromně. Po několika nášupech (Dimas zvládl 4porce!) jsme se zpátky do reality a našeho domečku.
Pak jsme se přesunuli na oběd ( nudličkýýý, už nám rýže leze krkem lehce). První restaurace, kde měli uvedeno, že se dá platit kartou VIZA. Jenže nakonec jim to mašina při placení odmítla. Je to tu trošku problém všichni trainees mají VIZU a jsou zvyklí platit kartou a bohužel i letenky dělají problémy. Vyšli jsme z restaurace a hustě pršelo ( v tuto dobu to tu není obvyklé, období dešťů je od listopadu do dubna). Nebylo to ideální, bo jsme mířili na přehlídku místní kultury. 3 hodinový průvod složený z 36 různých vystoupení procházel ulicí Pahlawan, kde se představil vždy nejprve vládě a poté čekajícím lidem. Trošku jsme zmokli, ale stálo to za to!
Byli jsme tam snad jediní turisti, takže jsme chvílemi byli i my atrakci a fotili se s různými lidmi. Když už nás bolely nožičky, šli jsme si projit stezkou kamínků, která má být léčivá a do místního parku. V parku byla umístěna socha matky s 2 dětmi, což symbolizuje doporučenou velikost rodiny pro místní občany.Večer jsme dostali nabídku podívat se na Indonéskou svatbu. Samozřejmě, že jsme šli! V Indonésii se na obřad zve pouze úzká rodina a na „oslavný obřad“ všichni známí. Ženich byl místní doktor, takže akce to byla veliká (500 lidí i více). Vše probíhalo v luxusním hotelu, kde nás přivítali obrazy z profesionálníc
h fotek ženicha a nevěsty, dostali jsme deníček s jejich fotkou a zařadili se ho obrovské řady. Řady gratulantů. Na pódiu stáli novomanželé a po stranách jejich rodiče. Každý, kdo přišel, jim poblahopřál a přesunul se do sálu s jídlem. Chudáci tam stáli celý večer (prý až 5 hodin) a to bez jídla. Místo na sezení měli jen VIP hosté, ostatní na stojáka. V celém hotelu bylo asi 20 stánků z různých druhů jídel a sladkostí. Hosté se cpali a okolo běželi na plazmách fotky novomanželů, záznam z oficiálního obřadu a živý záznam přijímání gratulací. Venku stály obrovské cedule, což byly ve skutečnosti gratulace od těch, co se nemohli dostavit (nechyběla také vláda, rada lékárníků a další význam
né osobnosti města). Vše bylo laděno do tyrkysové a vypadalo ohromně. Po několika nášupech (Dimas zvládl 4porce!) jsme se zpátky do reality a našeho domečku.
Žádné komentáře:
Okomentovat