Vyrážíme na cesty

Dadina host family a dalsi trainees v Jakarte

Začínáme s obavou Dády o to, jestli jí odbaví její obří kufr, ale prošla, i když měla o 3 kg nadváhu. Ve Frankfurtu jsme měli jen hodinu a půl na přestup a to jsme museli vyjít a znova odbavit sebe i když kufry nám letěly až do Jakarty. Navíc pán před námi, který měl vyndat z kufru notebook, zapoměl heslo, a tak jsme čekali asi čtvrt hodiny ve frontě (Dáda říká, že víc).  Celník nám na to, že nám uletí letodlo odpověděl jenom: „It is not my problem“J Naštěstí jsme to stihli. S přestupem v Soeulu jsme se dostali v pohodě do Jakarty. 

Host family pro 10 trainnees v Jakarte

Překvapivě nás pustili bez větších byrokratických komplikací, takže jsme mohli jít rovnou do letištní restaurace, kde na nás měli čekat místní AIESECáři. Nebylo překvapení, že s asijskou dochvilností tam ještě nebyli a dorazili zhruba po hodině čekání spolu ještě s dalšíma 2 Eps z Číny. Všechny nás naložili do velkýho auta a jeli jsme se ubytovat. Jakartě kolabuje provoz, protože nemají metro, takže všichni jezdí jenom autem nebo na motorce, protože už ale bylo 11 hodin v noci, tak byla jen běžná hodinová zácpa. Jelikož nesmíme bydlet spolu (kluci, holky v jednom baráku), tak jsme nejdří v vyložili Číňanky pak mě. Dáda mi odjela někam do neznáma, já přišel do domu plnýho spících lidí, lehnul si na matraci a čekal 3 hodiny, než v 30stupnovym vedru usnu.