Bandung aneb den s Myou a Michalem

Zvětšit mapu

Budík nám zvoní už ve 4:30, takže pohodička předchozích dnů je pryč a krutá realita vstávání tady. Před naším hotelem potkáme ještě 2 AIESECáře z Jakarty, který jedou taky na letiště, takže se můžeme podělit o náklady na taxík:) Na letišti máme dohromady 7 kg nadváhy, což už je opravdu moc a paní nás posílá k jinému okýnku, kde musíme nadváhu zaplatit. Zatvrzelé odmítání, které pomohlo Marcelovi, který měl 15 kg nadváhy a nakonec prošel, nás nezachrání, a tak nám nezbývá nic jiného než 7 kg přebalit do dalšího příručního zavazadla – takhle nás pustí, i když jdeme jak pošuci.

V Jakartě na letišti najdeme bezproblémů autobus do Bandungu, kde se máme setkat s Myou. Cesta nám zabere necelý 3 hodiny, alespoň dospíme naše brzké vstávání.  Na Myu musíme ještě chvíli čekat, ale pak dorazí i s Michalem a kamarádkou, takže naložíme naše kufry do jejich auta a jedeme obědvat. K obědu si dáme naše oblíbená jídla a můžeme vyrazit dál – na sopku.

Sopka Tangkuban Parahu je stále činná, takže můžeme vidět kouř, který z ní vychází podobně jako v Diengu s Dimasem, velikost kráteru je ale mnohem, mnohem větší, takžeho ani celý nezvládneme obejít. Celkově je v Indonésii 129 činných sopek, které čas od času vybuchnou. Naštěstí ne, když jsme tu my. Uděláme pár fotek a jedeme zpět do Bandungu.

Cestou se stavíme na farmě s jahodama. Jahody tady pěstují v pytlích se zeminou. Za 5000 rp. Si můžeme jít natrhat čerstvé jahody a každý kilo, který natrháme nás přijde na dalších 60 000rp. Takže uděláme jen fotky a pokračujeme dál do jeans street.

Jeans street je známá levnými obchody a taky komixovými postavičkami, které tu jsou. Dáda je ve svým živlu, že může nakupovat, ale já si toho tentokrát koupim víc, aby mi mohla závidět. Po nákupech jedeme na večeři – na sushi za 46 Kč za 8 kousků a pak domu k Myiným příbuzným, který nebydlí v baráku, ale v paláci. Ohromný dům s velikou halou, kde můžeme najít spoustu českýho křišťálu a další cenosti, spousta pokojů, no prostě luxus.