Jsme tu už skoro 3 týdny, tak je na čase poznat pořádně město. I když Semarang není zrovna turistické město (za 3 týdny jsem tu nepotkal Evropana, kromě lidí z AIESEC), je tu pár míst kam nás můžou místní vzít. Dimas se nabídl, že si uděláme jednodenní výlet a my s radostí přijímáme. První zastávka je Budhistický chrám. Ze všech 4 chrámů co dneska navštívíme (katolický, hinduistický a muslimský) se mi líbí tenhle nejvíce, vypadá to tu jako v Disneylandu a lidi sem nosí čokolády jako obětní dary. Samozřejmostí v každém chrámu je zouvat se a chodit bosí.
Další zastávka je čínský palác postavený při návštěvě čísnkého mořeplavce Zheng He v Semarangu. Někteří lidé věří, že tento mořeplavec objevil Ameriky ještě před Columbusem. Zvláštností je tady, že se vždycky platí vstup do Areálu a potom ještě vstupy do jednotlivých budov (někde i místností), takže se rozhodneme investovat pouze do vstupu do areálu (samozřejmostí jsou tu všude dvojí ceny – pro místní a pro cizince) a pokračovat do baráku, který má údajně 1000 dveří. Kromě toho je to ale stará barabizna a výklad průvodce v angličtině, který nerozumíme, to nezlepší, takže pokračujeme dále do vojenského muzea.
Zatímco já procházím s Dimasem muzeum Dáda konverzuje rukama nohama s místnímy vojáky, kteří jsou z ní unešeni, a tak se musí (jako všude) fotit. Rozdílem oproti našemu muzeu je, že se na exponáty může šahat a lézt do nich, takže si taky udělám pár fotek a můžeme na oběd. I když je Ramadán, tak většina restaurací je otevřena (i když jsou poloprázdné), a tak Dimas trpělivě čeká až my se najíme v KFC, zatímco on musí hladovět.
S plným břichem se vydáváme do největší mešity v Semarangu, která budí ohromující dojem, ale ve vnitř je úplně prázdná (jako každá mešita). U mešity je velká věž, z které můžeme vidět na celý Semarang, tak opět uděláme pár obrázků a jedeme na poslední zastávku Hinduistického chrámu a poté už rychle do restaurace, abychom mohli porušit hladovění. Jídlo nám přinesou ale ještě před západam slunce, takže 15 minut hladově koukáme do talíře a čekáme, až se z mešit ozve zpěv, abychom se mohli pustit do jídla.
Žádné komentáře:
Okomentovat