Sunday is a shopping day

Neděle. Poslední den na Bali. Povinnosti volají. Je čas nakoupit nějaké suvenýry pro naše milované. Posilníme se na to snídaní u bazénu a jdeme. Tedy já jdu, dostala jsem hodinu náskok, abych zjistila, na jaké úrovni se pohybují ceny na určitých místech a kde co je. Jelikož mě to přece baví víc:)

Vyšla jsem na ulici, kde byl stánek na stánku. Čekala jsem, že budou mít od brzkého rána otevřeno (jak je tu v Indonésii zvykem), ale někteří teprve otevírali a ani moc nepokřikovali (cca v 10 ráno). Poté co jsem se nechala zlákat paní do stánku, nastalo tvrdé smlouvání, odešla jsem, až když tvrdila, že je kvůli mně na nule a doufala, že vedle nepotkám stejné kus za polovinu. Naštěstí ne. Jakmile ostatní prodejci viděli, že jdu s taškou, vše se změnilo. Takto asi rozlišují, že někdo nejde jen na pláž kolem, ale že opravdu je schopen něco koupit. Neustále na mě pokřikovali, co prodávají, jak bloody cheap mají ceny a podobně. Někteří zašli i dále a snažili se mě tahat za ruce do stánků. Vrcholem byla ženská, které mi začala vázat kolem ruky náramek, který jsem nechtěla a společně s druhou mladší mě zatáhly dovnitř stánku a začali kreslit balineské kytičky na nehty. Bránila jsem se marně. Neustále jsem opakovala, že si nic nekoupím, že jim peníze nedám, ale tvrdily že je to symbol přátelství a že jen chtějí, abych si je pamatovala a zítra přišla si třeba něco koupit. Když kytky domalovali, pustili mě a řekli „my job is done give us money“.No to tak. Okamžitě jsem chtěla, ať to setře, hadýrkem mi přejela po nehtu a celé to jen rozmazala. Neměli ani odlakovač. Sbalila sem se, řekla jim co si myslím o jejích metodě a šla. Šla ho hotelu pro Honzíka, aby mě ochránil.

Pokračovali jsme tedy společně. Ceny byli opravdu různé a těžko se dalo odhadnout o kolik nadsazené. Jeden chtěl za tašku 450 000Rp /900Kč a při smlouvání šel až na 100 000Rp, další začal na 200 000Rp, ale pod 150 000Rp pak nešel. Většinou jsme vycházeli, že vše mají 4-5krát nadsazené. Pokoupili jsme různé věci a moc se těšíme na další kontrolu zavazadel na letišti, vlastně ještě 2.:)

A co můžete na Bali koupit? Největším hitem je tričko s nápisem BINTANG, všichni Australané ho tu nosí, tzn. Že ho tu nosí všichni kromě nás. Další oblíbený suvenýr je dřevěný úd, nechápali jsme proč a pan prodavač říkal, že ten vždycky pobaví, tak nevím. Dále různé tašky, peněženky - všechno co prodávají jsou padělky známých značek, když jsem se ptala jestli mají běžnou tašku bez log a jmen koukali na mě, že nejsem normální. A nejrůznější haleny, kalhoty, ale většinou ne moc pěkné.
Večer jsme zakončili posledním koupáním v bazénu, moři, masáží, dobrou večeří a pak ještě jedním posledním plaváním v bazénu. Snad se na Bali ještě někdy podíváme.