Výlet Surakarta

Zvětšit mapu

Je čas na další výlet. Dimas se tentokrát nabídl, že nás veme i s jeho matkou na výlet do Surakarty (nebo taky Solo, města tady mají většinou 2 názvy). Je to rodiště jeho matky, tak jsme se těšil na průvodce s místními znalostmi. Cesta nám zabrala necelý 2 hodiny a tak jsem kolem dvanáctý dorazili do místního paláce.

V paláci ještě pořád žije král (13. V pořadí), sice už nemá žádnou moc nad městem, ale pořád je to král a má to privilegium, že může mít 14 žen (jelikož je hinduista, muslimové mají mnohoženství zakázáno). Pouze jedna z žen může být ale královna. Královnu vybírají rodičové a zbytek žen si může král vybrat sám, no není to super, tiše závidím:) Palác se skládá asi z 15 budov, z toho asi jenom 4 jsou přístupný veřejnosti, takže ty pořádně projdeme a vyrážíme dál na místní ptačí trh.

Tolik ptáků jsem v životě neviděl pohromadě. Jeden stánek vedle druhýho, tisíce a tisíce klecí s ptáky, a když postupujeme dál tak najdeme i jiný zvířata – myši, křečky, ještěrky, opice, kočky a psi. Všichni jsou zavřený v klecích a to celkem malých, takže je nám jich líto. Je to vlastně poprvé, kdy se setkáváme tady se psem, jelikož muslimové psa nesmějí chovat doma, jelikož přesnáší nemoci.

Je na čase pokračovat dál a podívat se, jak se tady dělá batika. Batika je typická pro střední Jávu, takže se s ní můžeme setkat v každý tržnici i v obchodech. Většinou se ale jedná o batiku, která je dělaná stroji, a abychom ji uměli odlišit, zajdeme do muzea batiky, který je spojeno s ruční výrobou batiky. Průvodce nás provede s perfektní angličtinou (první tady) historií batiky a pak zavede do továrny, kde zhruba 200 lidí ručně maluje, tiskne a louhuje batikovaný věci. 

Vracíme se zpět a cestou zastavíme v restauraci, abychom přerušili půst. Jelikož s námi byla matka, tak jsme ani my nebyli na obědě a pouze jsme celý den pili, tak i my s radostí vítáme západ slunce a s chutí se pustíme do dobrýho kuřete jak jinak než s rýží.