Domorodci na ostrově

Zůstali jsme na ostrově, a aby se nám po organizovaném časném vstávání nestýskalo, vydali jsme se v 5 ráno na místní tržiště. Prodávali hlavně ryby, batikované oblečení a něco málo zeleniny a ovoce. My jsme si koupili 0,5l kokosového oleje ( 5 000Rp = 10 Kč). Né, že bychom chtěli vařit, ale po opalovací krém jsme neobjevili, takže na spáleninu volíme kokos. Je úžasný, voníte po něm jako kokosová sušenka k čaji.

Poté jsme se chtěli přesunout na pláž a odpočívat celý den. Tak jsme se s agenturou domluvili – poslední 2 dny strávíme na centrálním ostrově na pláži. Jak jsme zjistili nebylo to tak jednoduché. Žádná pláž nebyla blízko, tak jsme se vydali na cestu. 30min měla být private beach hotelu, který si účtuje 12 000Rp (24Kč) za vstup. Pláž to bylo krásná, bohužel začal ramadán a majitel se rozhodl nechat si zavřít pláž na 3DNY pouze pro sebe. Smůla. Místní nás odkazovali na naši agenturu, ta však odjela. Vydali jsme se dál po jediné cestě, ale pláž nikde. Moře dohledu, ale přes skály a stromy se k ní nedalo nedostat. Cestu jsme si zpříjemnili ochutnáváním místního ovoce (ze stopky se vyrábí kešu oříšky) a kokosu. Kokosy bylo dost těžké otevřít o kámen, tak místní co nás viděli vyběhli s mačetou z domu a pomohli nám. Chutnali mnohem lépe než prodávané ve stánku (5000Rp = 10kč).

Druhý den jsme se rozhodli pronajmout auto, místní tvrdili, že se jinak na pláže nedostaneme. Chtěli po nás 360 000Rp (720Kč) na den. Neměli jsme sebou nikoho známého místního, takže to mohli zkoušet. Neměli jsme na vybranou. Ráno v 0730 auto nikde, dorazil až v 0920! Nehorázný, kam se poděl náš zákazník náš pán. Tak jsme mu hned na začátek nastínili, až celou částku nečeká, že my jeho indonéský móresy tolerovat nebudeme. Měl nás zavést na 4 pláže na centrálním ostrově.

Pláž č. 1. nebyla pláž ale nějaký místní les Mangarove (jenže byl vyschlý), pláž č. 2. cesta džunglí a pak skalisko a rozbouřené moře, pláž 3. přístav. Strávili jsme několik minut vysvětlováním, co je naše představa pláže, co se na ní dělá atd. Pochopil, že jinak nic nedostane a začal jednat. Dovezl nás na krásnou pláž kousek od našeho domu (pešky tak 45min) a řekl, že jiná na ostrově není. Takže jsme se mohli nechat jen zavést a odvézt večer a ne platit celý den auto a řidiče, který tam pak celý den spí na pláži. Shodou okolnosti to byla ta pláž, kde jsme byli první den na konci na západ slunce. Strávili jsme tam celý den!

Večer jsme se dozvěděli, že naše milá agentura omylem objednala naše místo na trajekt a bus na jiny den, takže je nemá a za nové chce platit znovu. Snažili jsme se s nimi po telefonu rozumně domluvit ale marně. V 5 ráno jsme si vystáli frontu na trajekt a lístky získali (trajekt jezdi jen neděle, úterý z ostrova takže bychom tam jinak byli další týden). Cesta byla fajn, prodávali lehátka, takže spousta lidí spala. Horší je prý cesta trajektem na ostrov bo vozí všechny suroviny, takže vedle vás třeba 6hodin jede slepice. V Jeoparu jsme se snažili chytit místní autobus a nenechat se ošidit. Autobus jel 2 hodiny a byla to jízda. Cca 20 sedaček, cca 60 cestujících + manažer. Manažer s 500Rp v uchu pokřikuje na lidí venku a přibírá je do autobusu, když je plný jde je srovnat. Urči kde má kdo loket, nohu, zadek aby se jich vešlo víc. A fakt to funguje. Když už jsme mysleli, že je to vše, dalších 5 se vešlo jako nic. Po autobuse se pohyboval jako Tarzan od předních zadním dveřím a vybíral peníze. Když někdo vystupoval, vyndal minci z ucha a klepal na okno, jako signál řidiči přibrzdit. Cestující vyskočil a on za něj nabral další 3. Za 2 hodiny jsme nepoznali, jestli jsme vyjeli z nějakého města nebo přijeli do dalšího Město bylo pořád. Pořád se stavělo tak 100krát. Naštěstí jsme seděli, ale u dveří takže nebyl zadek, co by se o nás neotřel. Ale byl to opravdu zážitek!