Další dny v sirotčinci

Je pondělí a nám začíná poslední týden v Semarangu. Náš projekt je celkem u konce kromě exhibition day, který bude v sobotu a tak dopoledne trávíme v pohodičce doma u televízky a počítače. Jelikož ale chceme před odjezdem něco dobrýho udělat, rozhodneme se, že odpoledne pojedeme do sirotčince (jiného než jsme byli minule) a strávíme s dětmi odpoledne. Domluvili jsme se ještě s dalšími trainees, takže se nás sešlo v sirotčinci 5. 

Jelikož je ale Ramadán a děti (i když nemusí) drží půst, většina z nich spí, aby zahnala hlad a ti co jsou vzhůru, tak jentak polehávají bez života. Přesto jsou rádi, že nás vidí a polehávají u nás:). Když Dáda vytáhne foťák tak trochu ožijí a začnou se s námi fotit a předhánět se o to kdo bude fotograf. Když odcházíme, musíme slíbit, že ve středu přijdeme znova, jinak by nás nepustili.

S dobrým pocitem jedeme na cooking party. Je tu asi 10 tranees a zhruba stejný počet AIESECářů. Chvíli se válčí o kastroly a plotny, ale pak si každý najde svoje místo a jídlo, které bude vařit. Dáda se spolu s dalšíma 2 Ruskama rozhodne zachraňovat polívku, kterou začal vařit Rumun tak, že hodil 10 kuřecích noh do vody a k tomu přidal jednu celou cibuli. Nakonec z toho Dáda udělá celkem dobrou polívku a tak můžeme spolu s dalšíma mezinárodníma jídlama začít degustovat.

Úterý přeskočím (abych mu potom věnoval samostatnou kapitolu) a vrhnu se rovnou na středu, kdy začíná dlouho obávaná činnost – nákupy. Naštěstí je v McDonaldu wifi, takže zatímco Dáda chodí po nákupech, já sedím krásně v Mekáči u počítače do tý doby než si mne vyzvedne. Z McDonaldu se přesuneme na meeting, který měl být původně s celým EB, ale nakonec přijdou jen 2 členové, aby nám řekli, že by od nás chtěli nějaký trénink. Jelikož do našeho odjezdu máme agendu už celkem nabitou, dohodneme se na tréninku v sobotu od 8 ráno (jsem zvědavý, co tak brzo budu dělat:))

Po meetingu bereme autobus a jedeme zase do sirotčince, kam máme přijít na 8 večer. Příjdeme po sedmé a čekáme skoro hodinu, než se děti domodlí, aby si pak s námi mohli přijít hrát. Jsou o poznání živější, než v pondělí a tak můžeme blbnout, honit se a povídat.

Abychom spojili naší návštěvu s naším projektem, rozhodli jsme se (těm starším) dát taky přednášku o HIV/AIDS. Ze začátku se hodně styděli, protože o HIV a sexu slyšeli poprvé, ale pak se začali postupně ptát a vyvinula se z toho slušná diskuze, která trvala až do 10 hodin a nám se nechtělo vůbec odejít. Slíbili jsme, že příjdeme zase v sobotu, bohužel asi už naposled:(.