Stáváme se slavnými

Je středa a máme poslední 3 dny připravit se na dvoudenní konferenci o víkendu o HIV/AIDS. Cíl je mít na konferenci 40 delegátů, proto je potřeba trochu náš kemp zpropagovat. Dostáváme s Dádou nabídku z rádia na hodinové interview o našem kempu. Samozřejmě přijímáme.

Jelikož jsou s námi ještě 2 lidi z OC a reportér neumí moc anglicky, většina otázek směřuje na ně v Bahasa, ale my se taky občas dostaneme ke slovu a tak se můžeme představit, povídat o road show, který jsme absolvovali, či co delegáty čeká na konferenci a proč by měli přijít. Zajímavá chvíle nastane (poté, co jsme se oba představili odkud pocházíme) při otázce: Jak je to s AIDS ve vaší zemi. První odpovídá Dáda a reakce reportéra na to je: „Thank you Daniela and how is it in your country Jan?“ Každopádně máme dobrý pocit, že jsme nalákali další delegáty na konferenci a můžeme jet na meeting.

Cestou nás zaujme značka na parkovišti vyhrazené pouze pro ženy. Je tam více místa, aby se ženy trefily. Napadá mě, že by to bylo fajn zavést i u nás, Dáda by to určitě ocenila:) Každopádně absolvujeme ještě meeting, kde se dozvíme, že konference je opět naplánovaná od OC, takže nemůžeme nic měnit a pouze si doručit vlastní session ve skupině 2-3 lidí. Bomba, aspoň máme čas jet zítra na výlet.

Domorodci na ostrově

Zůstali jsme na ostrově, a aby se nám po organizovaném časném vstávání nestýskalo, vydali jsme se v 5 ráno na místní tržiště. Prodávali hlavně ryby, batikované oblečení a něco málo zeleniny a ovoce. My jsme si koupili 0,5l kokosového oleje ( 5 000Rp = 10 Kč). Né, že bychom chtěli vařit, ale po opalovací krém jsme neobjevili, takže na spáleninu volíme kokos. Je úžasný, voníte po něm jako kokosová sušenka k čaji.

Poté jsme se chtěli přesunout na pláž a odpočívat celý den. Tak jsme se s agenturou domluvili – poslední 2 dny strávíme na centrálním ostrově na pláži. Jak jsme zjistili nebylo to tak jednoduché. Žádná pláž nebyla blízko, tak jsme se vydali na cestu. 30min měla být private beach hotelu, který si účtuje 12 000Rp (24Kč) za vstup. Pláž to bylo krásná, bohužel začal ramadán a majitel se rozhodl nechat si zavřít pláž na 3DNY pouze pro sebe. Smůla. Místní nás odkazovali na naši agenturu, ta však odjela. Vydali jsme se dál po jediné cestě, ale pláž nikde. Moře dohledu, ale přes skály a stromy se k ní nedalo nedostat. Cestu jsme si zpříjemnili ochutnáváním místního ovoce (ze stopky se vyrábí kešu oříšky) a kokosu. Kokosy bylo dost těžké otevřít o kámen, tak místní co nás viděli vyběhli s mačetou z domu a pomohli nám. Chutnali mnohem lépe než prodávané ve stánku (5000Rp = 10kč).

Druhý den jsme se rozhodli pronajmout auto, místní tvrdili, že se jinak na pláže nedostaneme. Chtěli po nás 360 000Rp (720Kč) na den. Neměli jsme sebou nikoho známého místního, takže to mohli zkoušet. Neměli jsme na vybranou. Ráno v 0730 auto nikde, dorazil až v 0920! Nehorázný, kam se poděl náš zákazník náš pán. Tak jsme mu hned na začátek nastínili, až celou částku nečeká, že my jeho indonéský móresy tolerovat nebudeme. Měl nás zavést na 4 pláže na centrálním ostrově.

Pláž č. 1. nebyla pláž ale nějaký místní les Mangarove (jenže byl vyschlý), pláž č. 2. cesta džunglí a pak skalisko a rozbouřené moře, pláž 3. přístav. Strávili jsme několik minut vysvětlováním, co je naše představa pláže, co se na ní dělá atd. Pochopil, že jinak nic nedostane a začal jednat. Dovezl nás na krásnou pláž kousek od našeho domu (pešky tak 45min) a řekl, že jiná na ostrově není. Takže jsme se mohli nechat jen zavést a odvézt večer a ne platit celý den auto a řidiče, který tam pak celý den spí na pláži. Shodou okolnosti to byla ta pláž, kde jsme byli první den na konci na západ slunce. Strávili jsme tam celý den!

Večer jsme se dozvěděli, že naše milá agentura omylem objednala naše místo na trajekt a bus na jiny den, takže je nemá a za nové chce platit znovu. Snažili jsme se s nimi po telefonu rozumně domluvit ale marně. V 5 ráno jsme si vystáli frontu na trajekt a lístky získali (trajekt jezdi jen neděle, úterý z ostrova takže bychom tam jinak byli další týden). Cesta byla fajn, prodávali lehátka, takže spousta lidí spala. Horší je prý cesta trajektem na ostrov bo vozí všechny suroviny, takže vedle vás třeba 6hodin jede slepice. V Jeoparu jsme se snažili chytit místní autobus a nenechat se ošidit. Autobus jel 2 hodiny a byla to jízda. Cca 20 sedaček, cca 60 cestujících + manažer. Manažer s 500Rp v uchu pokřikuje na lidí venku a přibírá je do autobusu, když je plný jde je srovnat. Urči kde má kdo loket, nohu, zadek aby se jich vešlo víc. A fakt to funguje. Když už jsme mysleli, že je to vše, dalších 5 se vešlo jako nic. Po autobuse se pohyboval jako Tarzan od předních zadním dveřím a vybíral peníze. Když někdo vystupoval, vyndal minci z ucha a klepal na okno, jako signál řidiči přibrzdit. Cestující vyskočil a on za něj nabral další 3. Za 2 hodiny jsme nepoznali, jestli jsme vyjeli z nějakého města nebo přijeli do dalšího Město bylo pořád. Pořád se stavělo tak 100krát. Naštěstí jsme seděli, ale u dveří takže nebyl zadek, co by se o nás neotřel. Ale byl to opravdu zážitek!

Hurá loďkou do ráje

Ráno jsme si konečně přispali, vstávali jsme až v 0700!:) Loďka nás dovezla na otevřené moře, kde jsme s malými rybičkami plavali, krmili je a šnorchlovali. Počasí bylo krásné! Druhou zastávkou byl neuvěřitelný ostrůvek. Zastavili jsme 300m od něj a došli k němu vodou (celou dobu bylo max po kolena). Moře mělo min 4 barvy a různě se měnilo, písek byl úplně bílý…hotový ráj. Ostrůvek jsme během 30 minut celý obešli. Cestou jsme narazili na obrovské mušle (kam se hrabe Chorvatsko). Jednu menší jsme si tajně schovali „za plavky“ a snad dovezeme domů. Poté nám donesli oběd a napůl v moři jsme si dali mořské plody. Po pár hodinách lenošení jsme se přesunuli na další ostrov. Opět bílá pláž, palmy, prostě idylka. Na ostrově bylo i pár stánků s kokosy, smaženými banány a nudlemi. Strávili jsme zde zbytek odpoledne, počkali na západ Sluníčka (ano to jsme dělali každý den.) a jeli na náš centrální ostrov.
Na „hotelu“ jsme poznali, že i ráj může být peklem. I přesto, že jsem se mazala celý den několikrát a Vichy faktor 50+ nemohla jsem si ani lehnout. Záda, nohy všechno neuvěřitelná bolest. Strávila jsme večer na pokoji (Honzík na pivu, styď se!).
Ráno jsme opět vyrazili. Já zahalená do dlouhých kalhot a šátků. Jela nás jen půlka (spálení a Asiati se slabšími žaludky to vzdali), tedy 10 lidí. Moře bylo neuvěřitelně rozbouřené. Házelo s námi z jedné strany na druhou, držela jsem se krabice s výstrojemi, abych neodletěla. Po 30ti minutách strachu jsme dorazili na další krásný ostrov. Váleli jsme se na pláži a spali. Někteří se zkoušeli potápět (my jsme místní výstroji tolik nevěřili). Další zastávkou být nečekaně další ostrov. Já se svou spáleninu sem ho strávila vleže a zvládla vyfotit jen slepičky, jak se pustili do našeho oběda. Bylo to drsný, napřed přišla jedna s malými kuřátky a našla pytel s prázdnými obědy, zavolala kohouta, ten přišel a hrozně agresivně otevřel zavázaný pytel a otevíral jeden lunch box za druhým. Asi mají fakt hlad pipinky jedny.(
Poslední zastávkou byl opuštěný vrak lodi, nad kterým jsme šnorchlovali. Indonésani tvrdí, že jsou v něm duchové a postihne nás kletba. Když jsme chtěli odjet a nešlo loď nastartovat, tak to tak vážně vypadalo. Po několika minutách a práci námořníčků jsme odjeli na hotel a měli rybí grilovačku. Ve skutečnosti moc negrilují, ale spíš udí. Maso bylo neuvěřitelně načichlé kouřem. Měli jsme několik druh ryb, chobotnic a dalších patvarů. Večer většina posádky odjela a zůstalo nás na další dobrodružství jen 7. A o tom příště.)

Voyage to Karimunjawa islands

View Larger Map

Uf vstávání ve 4 hodiny ráno. V pět už čekáme na benzínové pumpě na příjezd místní agentury, která nám prodala až příliš slibný „balíček“.

Nás balíček:
Za 575 000Rp ( 1150Kč) na osobu výlet, který obsahoval:
6dní + 5 nocí na ostrově Karimun
Autobus do přístavu a zpět
Přepravu trajektem na ostrov a zpět
Výlety na 5 ostrovů
12x jídlo
3x potápění
1x plavání se žraloky.)
Nakonec přece jenom dorazili, trošku se rozpadající autobus nás dopravil do přístavu Jepara. Kde jsme měli původně jet trajektem, ale nestihli ho objednat, takže nás tam čekala malinká lodička pro 20 lidi. 6 hodin plavby! Slunce, vlny byly neuvěřitelné. Snažili jsme se najít místečko ve stínu a spát, spát celou dobu. Loď se šíleně houpala, takže většina „slabších“ (hlavně Asiatů) to nedala.
Po příjezdu na největší z 27 ostrovů součástí souostroví Karimunjawa, jsme se ubytovali do pokojíčků (jen postel, foto sem nějak zapomněla udělat:)) a vysvětlili si pravidla o elektřině. Elektřiny je na ostrově málo takže fungovala jen od 6pm do 6am. A vyrazili jsme za žraloky. Jak jinak než lodí.
Když jsme zjistili, že celý pobyt budou jenom plavby z jednoho ostrova na druhý Asiati měli vyděšené šikmé očička. Připluli jsme k několika domečkům a nádržím se žraloky (cca 1metr velkými, prý býložravými). S malými obavami do nádrže vlezli všichni. I já! Nohy i ruce nám zůstali všem:) Poté jsme se šli projít mořem a pozorovat západ Slunce. Cestou nás potkala například vtipná mořská okurka a další potvůrky.
Večer ( a pak všechny další) jsme trávili procházky po ostrově a chlapci objevili pívo ( 25 000Rp = 50 Kč za 6dc láhev) bez kterého se ani den neobešli. Honzík jich vypil tolik, že si za to kupuju dvoje šaty tento týden:)

2 dny v Semerangu mezi výlety:)

Po dvou dnech výletů je čas vrátit se na 2 dny zase do práce, než vyjedeme na další výlet na 6 dní. Jelikož v úterý žádná RS není, tak dopoledne jen dospáváme a odpoledne vyrážíme do centra na internet, abychom vyřešili všechny resty a večer se tu setkali s VP ICX. Na programu mtg. bylo řešení nápravy projektu. VP ICX přiznal, že to nestojí za nic, ale nic konkrétního nám zatím neřekl, jenom, že se to zlepší, a že nám dá vědět. S tímhle pocitem jsme šli na mtg. s VP ER, abychom mu dali školení o produktech v ČR. Byl z toho celkem nadšený, tak doufám, že tady něco použijou, protože z ER produktů tu nemají na LC úrovni vůbec nic. Když jsme mu řekli kolik vydělávem v ČR za Career Days, tak málem spadl ze židle.  Za odměnu nás, ale hodil domu na motorce, takže jsme vyzkoušeli konečně nejpoužívanější dopravní prostředek tady (na 1 auto jsou tu tak 2-3 motorky).

Ve středu máme další roadshow, kterou s Dádou dokonce chairujeme. Až na začátek, kdy nebyly připraveny vůbec ppt., videa a další věci od OC, se nám RS povedla a děcka odcházeli fakt spokojený (a my s naším výstupem taky). Večer byla pro nás připravena welcome party. Jelo se ve velkém stylu. Pronajali pro nás kavárnu a každý trainee prezentoval svoji zemi. Jelikož se vítalo celkem hodně trainees, byla party celkem zdlouhavá, ale naše rozlámaný karlovarský oplatky všem chutnali. Na rozdíl od welcome party v ČR po oficiální části nic nenásledovalo (jelikož se tu nepijeL), a tak jsme mohli spokojeně v půl jedenáctý vyrazit domu.

Cestou jsme se stavili ještě u bankomatu, jelikož nám pomalu docházejí peníze a naší VISA kartu tady vůbec nikde neberou. Bohužel i v bankomatu jsme měli problémy, jelikož jsme zjistili, že maximální výběr je 2,5 milionů rupií. My potřebujeme na celý pobyt zhruba 3krát tolik a za každý výběr se platí poplatky, což nás moc nepotěšilo, ale na výběr jsme moc neměli.

Borobudur, beach and Yogyakarta

Zvětšit mapu

V pondělí ráno jsme stávali už v 5, jelikož v 6 jsme se měli setkat 10 trainees a nějaký AIESECáři před univerzitou a společně vyrazit 2 minibusy na výlet. Samozřejmě jsme tam byli první, a když postupně do půl sedmý dorazili ostatní, zjistili jsme, že nemáme žádný minibus.  Po dlouhém jednání nám přijel v půl osmé minibus a my (6 trainees a 1 AIESECář) mohli vyrazit do Borobudur.

Cesta trvala skoro 4 hodiny, ale stála za to. Nádherný budhistický chrám (chráněná památka UNESCO) a před ním spousta prodavačů suvenýrů, kteří nás lámali, ať si něco koupíme za přehnaný ceny. Abychom mohli do chrámu, dostali jsme každý krásnou zástěru na přikrytí nohou a mohlo se vyrazit dělat spoustu fotek. Když jsme se focení a chrámu nabažili (což nám zabralo asi 2 hodiny), jeli jsme do Yogyakarty na dobrý místní oběd a pak na plážičku. Jelikož cesty všude tady trvají dost dlouho, sledujeme na pláži západ slunce. Někteří se i vykoupali, ale nás to moc nelákalo, takže jsme jen užívali romantiky.

 

Už za tmy (stmívá se tu už v 6 hodin) vyrážíme zpět do Yogyakarty. Tady si prohlídneme místní palác (pouze z venku, jelikož je už zavřeno) a projdeme místní trh. Potom zamíříme do McDonaldu, kde se konečně pořádně najim a jsem spokojený a připravený na cestu zpátky do Semerangu. Jelikož, ale AIESECář, který nás veze je unavený, tak jedeme ještě k jeho rodině, kterou má v Yogyakartě, aby se na chvíli vyspal a byl připraven na cestu zpátky. My mezitim sledujeme Harryho Pottera. Po hodině spánku jsme ready na cestu, takže v půlnoci vyrážíme, abychom mohli být v 3 ráno doma a jít konečně spát.

Dieng Plateau

Zvětšit mapu

Jelikož práce tady moc není, rozhodli jsme se cestovat. Dimas nám nabídl, že nás veme do Dieng Plateau, což je místo vzdálená asi 120 km od Semerangu. 120 km tady znamená přes 3 hodiny jízdy, takže pokud si naplánujeme, že vyrazíme v 8, tak vyrazíme v 9, cestou se stavíme na obědě (opět výtečné maso na špejli s rýží) jsme na místě kolem druhé hodiny. Dieng Plateu se nachází 2000 m. nad mořem v sopečných horách. První místo, které navštívíme jsou staré hinduistické chrámy. Bylo jich tu 990, ale zbylo jich jen 8. Vlastně to ani nejsou ani chrámy jen malinký stavbičky, kde se může modlit jedna osoba.
Když uděláme spoustu fotek pokračujeme k místu 2 - k barevnému jezeru. Jeho zvláštní zbarvení je způsobený velkým množstvím fosforu, který obsahuje. Můžeme vidět i bubliny, který z něho unikají, tak se radši dlouho nezdržujeme a vyrazíme na film o zdejším kraji. Dozvíme se, že naposled tu sopka vybuchla před 20 lety, dodnes se používají plyny z ní k výrobě energie, tak se jdeme podívat až ke kráteru. Stojíme přímo u něj a vydíme jak bublá. Díky tomu, že plyny jsou jedovatý, tak se nezdržujeme radši dlouho, i když Dáda musí udělat tisíc fotek a jedeme domu do našich postýlek.